Neděle 6. června, 19.30 - kostel sv. Jana Nepomuckého

  • Antonín Dvořák (1841-1904 ): Klavírní kvartet D Dur, op. 23
    • Allegro moderato
    • Andantino -Var.1.Un poco piú mosso-Var.2. Poco Andante-Var.3. Poco
      piú mosso,quasi andantino.Var.4. L’istesso tempo-Var. 5. Quasi l’istesso tempo-Coda
    • Finale. Allegretto scherzando
  • Petr Iljič Čajkovskij (1840 – 1893): Klavírní trio a moll, op. 50
    • Pezzo elegiaco. Moderato assai – Allegro giusto
    • Tema noc variazione. Andante noc moto
    • Variazione finale e coda. Allegro risoluto con fuoco
    • Andante con moto

Dvořák stejně jako Čajkovskij pozvedli hudbu svých národů na světovou úroveň. Završili nacionalistické snahy svých předchůdců, Smetany a Glinky. Ve své tvorbě vycházeli z lidové hudby svých národů, oba vládli nevyčerpatelnou melodickou invencí, přímo bezednou studnicí svěžích, smyslově bohatých melodií. Zde ale, podle mého, podobnost končí. Čajkovskij, pocházející ze zámožné rodiny, vystudoval práva, aby hudbu začal systematicky studovat až ve svých jednadvaceti letech. Dvořák od malička projevoval zřejmý hudební talent, našel doma pro svou vášeň pochopení a i když zprvu vypomáhal v rodinném řeznictví, již v šestnácti letech byl poslán studovat do Prahy. V sedmadvaceti napsal první řadu Slovanských tanců. Na Brahmsovo doporučení Simrock vydává Slovanské tance, čímž začíná Dvořákova cesta k celosvětové slávě.

Čajkovského hvězda začala pomalu ale jistě stoupat až bostonskou premiérou svého klavírního koncertu b moll v roce 1875. To bylo Čajkovskému pětatřicet let.
Dvořákova hudba je geniální ve své jednoduchosti, zůstává ve svém jádru hudbou vesnického muzikanta, hluboce věřícího a pokorného člověka. Čajkovského život byl nesmírně komplikovaný. Deprese, neurózy a neustálé pochyby o vlastní tvorbě se odráží v jeho díle jako v dokonalém zrcadle. Myslím, že nenajdeme lepšího srovnání dvou tak kontrastních osobností jako ve dvou komorních skladbách dnešního večera.

Dvořákův Klavírní kvartet D Dur je prvním ze dvou kvartetů pro stejné nástrojové složení. Mladý Dvořák byl již zkušeným skladatelem zvládající obtížnosti velkých forem. Napsal svěží a líbezné dílo. Snad právě díky své „nekonfliktnosti” je kvartet D Dur méně hraný než jeho pozdější sourozenec.

„Pro mé uši je akustická kombinace houslí nebo violoncella s klavírem absolutně nevhodná,“ píše v r. 1880 své mecenášce Naděždě von Meck Petr Iljič Čajkovskij v odpovědi na dotaz, proč nenapíše klavírní trio. Nicméně koncem příštího roku v Římě se pro kompozici klavírního tria rozhoduje. Práce ho čím dál tím víc vtahuje. „Pokračuji v práci s obrovskou fascinací, trio je věnováno paměti Sergeje Antonova (Rubinsteina), je poněkud pohřební a truchlivé“ píše Čajkovskij v dalším dopise. Již začátkem února 1882 je se skladbou hotov.

Zatímco klavírní kvartet je pro Dvořáka neobvykle třívětý, Čajkovskij trio rozvrhnul
v pouhých dvou větách, kdy druhá věta jsou monumentální variace zakončené kodou – poslední variací.

(Jiří Bárta)