MFKH 2016

Program X. ročníku – 10. koncert

Neděle 11.6. 15:00 kostel sv. Petra a Pavla v Čáslavi

POSTLUDIUM

 

 Zoltán Kodály: Sonáta pro sólové violoncello, op. 8

Jiří Bárta – violoncello

 

 Zoltán Kodály: Duo pro housle a violoncello, op. 7

Roman Patočka – housle, Jiří Bárta – violoncello

Více o programu

Zoltán Kodály (1882-1967) tvořil s Bélou Bartókem neodmyslitelnou dvojici klasiků novodobé národní maďarské hudby. Za mezinárodní věhlas kromě jiného Kodály vděčí své originální metodice na poli hudebně-výchovném, dále aktivitám hudebně-folkloristickým a také vlastní hudební tvorbě, z níž bývá už počínaje léty dvacátými připomínána hlavně rozsáhlá kantáta Psalmus Hungaricus (1923) a na lidové tradice navazující opera Hary János (1926). Neméně hodnotná a významná je jeho tvorba komorní, jejíž podstatnou část napsal okolo nebo během první světové války. Bezezbytku pro ni platí charakteristika jen o rok staršího Bartóka zdůrazňující smysl pro formu a výstavbu díla vedle nezpochybnitelné melodické invence s tím, že v pestrém spektru ohlasů temperamentní maďarské lidové melodiky a metrorytmiky tu intenzivně vnímáme i autorovu vnitřní kontemplaci. Kodály nepotřeboval být moderním za každou cenu a vzývat atonalitu, bitonalitu či polytonalitu, ale naopak byl přesvědčen, že i s tonálním principem může být originální jako nikdo před ním. Názorně a zřetelně si to spolu s evidentním výše zmíněným způsobem stylizace maďarského folklóru můžeme uvědomit a prožít při poslechu obou dnes uvedených skladeb. Obě postupně vznikaly během let 1914 a 1915, chronologicky tedy v posloupnosti svých opusových čísel. Jedinečná Sonáta b moll pro sólové violoncello, op. 8 se od dob Suit pro sólové violoncello Johanna Sebastiana Bacha nadlouho stala zřejmě nejvýznačnějším dílem svého druhu. Připomeňme, že Kodály tehdy za účelem studia maďarské lidové písně podnikal badatelské výpravy do terénu obývaného maďarským etnikem. Nicméně kromě zjevných folklórních východisek tu shledáme nejen vliv Bartókův, ale částečně též impresionismu, najmě Debussyho. A do třetice nesmíme zapomínat, že Kodály se opíral o důvěrnou znalost nástroje, na který sám hrál. Kromě jiných fines tu použil tzv. skordaturu neboli přeladění obou spodních strun o půl tónu níže. Také v Duu pro housle a violoncello, op. 7. je zachován tradiční plán rychlá-pomalá-rychlá, také zde rezonuje ohlas maďarského folklóru v dialogu obou nástrojů v první větě. Druhou uvede sólové violoncello, k němuž se přidá vášnivá melodika houslí, aby třetí věta po majestátním vstupu violoncella plynula v jiskrném tempu i odpovídajícím výrazu. Premiéra obou dnes uvedených děl a cyklu Sedmi písní, op. 6 se vlivem válečných událostí pozdržela a konala se až 7. květně 1918.

PhDr. Jůlius Hůlek


Změna programu vyhrazena.

 

Zpět na celý program X. ročníku

Košík