MFKH 2016

Program X. ročníku – 2. koncert

Neděle 4. 6. 2017 19:30 chrám sv. Barbory

ZAHAJOVACÍ KONCERT

 

Bedřich Smetana: Trio pro housle, violoncello a klavír g moll, op.15

Roman Patočka – housle, Jiří Bárta – violoncello, Terezie Fialová – klavír

 

Robert Schumann: Kvartet pro klavír, housle, violu a violoncello Es dur, op.47

Terezie Fialová – klavír, Roman Patočka – housle, Karel Untermüller – viola, Jiří Bárta – violoncello

 

 

Více o programu

Z prvního manželství Bedřicha Smetany (1824-1884), poté co se oženil se svou dávnou láskou Kateřinou Kolářovou, se v první polovině padesátých let 19. století krátce po sobě narodily čtyři dcery. Ovšem tři z nich, také krátce po sobě, v útlém věku zemřely. Nejdříve první dcera Smetanových, Bedřiška, odešla ve věku čtyř a půl let v září 1855. Smetanova reakce byla okamžitá a bezprostřední, jak jinak než hudbou. Třívěté Klavírní trio g moll, op. 15 napsal doslova jedním dechem v rozmezí 6. září až 22. listopadu 1855. Do té doby psal skladby víceméně příležitostné, zejména klavírní, také orchestrální, hlavně oslavné. Velká díla symfonická, konkrétně symfonické básně a rovněž nepominutelný odkaz hudebně-dramatický, tedy opery, měl Smetana ještě poměrně nadlouho před sebou. Klavírní trio, které se od doby svého vzniku nedílně připomíná památkou dcerky Bedřišky, mj. i proto znamená radikální průlom do dosavadní autorovy tvorby, nejen žánrem a formální výstavbou, ale právě svým obsahem a celkovou závažností. Stylově jde totiž o první vskutku moderní dílo v kontextu jeho tvorby, dílo v kompetenci daného komorního žánru vytříbené. Není bez zajímavosti, že pro značnou část třetí věty převzal rozsáhlou pasáž ze své jediné Klavírní sonáty gmoll z roku 1846.

Nezpochybnitelnou autoritou v atmosféře rozvíjejícího se hudebního romantismu je Robert Schumann (1810-1856). Jako vynikající pianista, obdařený hudební i literární múzou tvůrčí, vytvořil jedinečné klavírní dílo, jež ve svém oboru znamená výrazný posun oboru jak klavírní hry, tak klavírní kompozice. Vezmeme-li ještě v úvahu další, velké skladby symfonické, nebo jeho písně, pak na piedestalu Schumannova odkazu nacházíme tvorbu komorní. Roku 1840 se konečně soudní cestou domohl sňatku s dcerou svého učitele, rovněž vynikající pianistkou (také komponovala) Klárou Wieckovou a o dva roky později i usmíření s tchánem, Friedrichem Wieckem. V těch letech nastává vskutku plodné tvůrčí období a rok 1842 je dokonce označován za Schumannův „rok komorní hudby“. Sem spadá Kvartet pro klavír, housle, violu a violoncello, op. 47. V průběhu čtyř vět po stavebně osobité i osobně záměrně naléhavé první větě postupně shledáváme ohlasy raných romantiků Schuberta a Mendelssohna Bartholdyho v druhé větě, aby se třetí větou naplno rozeznělo ryze romantické naladění, vystřídané důmyslem a závažností kontrapunktických postupů věty finální.

PhDr. Jůlius Hůlek


Změna programu vyhrazena.

 

Zpět na celý program X. ročníku

Košík