MFKH 2016

Program X. ročníku – 3. koncert

Pondělí 5. 6. 2017 v 19:30 chrám sv. Barbory

ALEXANDER SITKOVETSKY / WU QIAN

 

Johann Sebastian Bach: Chaconne
Robert Schumann: Klavírní sonáta č. 2, op. 121
Leonid Desyatnikov: Wie der alte Leiermann pro housle a klavír
Edvard Grieg: Sonáta pro housle a klavír č. 3, op. 45

Alexander Sitkovetsky – housle, Wu Qian – klavír

 

 

 

Více o programu

Několik let v období kolem roku 1720 zastával Johann Sebastian Bach (1685-1750) kapelnické místo ve službách knížete anthalského v Köthenu. Nikdy předtím ani potom už nenapsal tolik skladeb pro různé nástroje, dalo by se říci „světského“ ražení, jako tehdy. Kromě jiného sem patří naprosto jedinečné cykly – shodou okolností oblíbené „šestice“ – jako jsou Braniborské koncerty, Suity pro sólové violoncello nebo Sonáty a Partity pro sólové housle. Právě sem spadá Partita č. 2 d moll (BWV 1004) se svou poslední, pátou větou nazvanou Chaconne. Je nadčasovou ukázkou, až po naše dny, Bachova nedostižného mistrovství. Rozsahem a strukturou je to vlastně skladba ve skladbě a díky své vznešené monumentalitě může být oprávněný názor, že ovdovělý Bach tak vytvořil „tombeau“ – doslova náhrobek – své první ženě Marii Barbaře zesnulé 1720.

Robert Schumann (1810-1856) napsal svou Sonátu pro klavír č. 2 g moll, která je prostřední z jeho první trojice klavírních sonát, někdy před rokem 1838. Uvedeného roku už musela být hotová, neboť tehdy jeho láska a pozdější manželka Klára mu v dopise krásně napsala, jak celé jeho bytí je tu jasně vyjádřeno.

Charkovský rodák Leonid Desjatnikov (1955), ve světě známý a uznávaný velkým počtem vokálních a instrumentálních děl, si rozhodující reputaci získal hudební tvorbou pro film, též čtyřmi operami ad. Roku 1996 navázal spolupráci s proslulým houslistou Gidonem Kremerem a jemu také věnoval skladbu pro housle s klavírem Wie der alte Leiermann (Jak starý flašinetář). Už sám název hodně napoví, nicméně kompozice překvapivě míří k ranému romantikovi F. Schubertovi – je poctou jeho známému písňovému cyklu Zimní cesta, fantazií a parafrází zároveň, překvapivě objevující skrytou Schubertovu anticipaci minimalismu.

V poslední třetině 19. století se na evropské hudební scéně začala prosazovat severská škola, jmenovitě svým čelným představitelem, norským skladatelem Edvardem Hagerupem Griegem (1843-1907). Jako frekventant lipského školení v duchu uměřeného romantismu Grieg později důsledně těžil z melodických i harmonických zvláštností severských folklórních nápěvů. S tím se setkáváme i v poslední z trojice Griegových houslových sonát, v třívěté Sonátě pro housle a klavír č. 3 c moll z roku 1887. Otevírá ji heroický vstup vystřídaný lyricky kontrastním druhým tématem. Lyrika se naplno rozezní nejdříve klavírem v druhé větě s překvapivě vzdálenou tóninou E dur, aby celek přesvědčivě uzavřela sonátová forma věty poslední.

PhDr. Jůlius Hůlek

Změna programu vyhrazena.

 

Zpět na celý program X. ročníku

Košík