MFKH 2016

Program X. ročníku – 8. koncert

Pátek 9. 6. 2017 v 19:30 GASK

Vivat Amadeus / Schubert

 

Franz Schubert: Trio pro klavír, housle a violoncello č. 1 B dur, D. 898

Terezie Fialová – klavír, Roman Patočka – housle, Jiří Bárta – violoncello

 

 Wolfgang Amadeus Mozart: Kvintet A dur K. 581 pro klarinet, dvoje housle, violu a violoncello

Michel Raison – klarinet, Jakub Fišer, Štěpán Ježek – housle, Karel Untermüller – viola, Lukáš Polák – violoncello  

Více o programu

Srovnání „Weltmanna“ Amadea s osobitě rázovitým Vídeňanem Schubertem může být o to zajímavější, když si jako východisko zvolíme dva natolik specifické a dosti odlišné komorní hudební žánry jako jsou klavírní trio a klarinetový kvintet. Žánr klavírního tria – ve srovnání třeba s homogenností takového smyčcového kvartetu – bývá mezi jiným charakterizován vnitřní nesourodostí zvukového obrazu, jaký může vyvolat kombinace klavíru s dvěma smyčcovými nástroji. Na druhé straně je fakt, že celé generace skladatelů počínaje 18. stoletím se prakticky dodneška právě toto úskalí pokoušejí znovu a znovu zdolávat a toto úsilí nakonec vydalo skutečné klenoty. Klavírní trio rostlo z kořenů barokní triové sonáty a teprve u Haydna, Mozarta a Beethovena se dá mluvit o postupujícím tříbení i čistotě tohoto útvaru. Přitom nesmíme zapomínat na jejich pokračovatele, tedy ani na velkého romantika Franze Schuberta (1797-1828). Jeho Klavírní trio č. 1 B dur (D 898) zejména svou vstupní větou navazuje na klasicistní, dá se říci přímo mozartovská východiska, ale v dalším průběhu se jim s vynalézavostí sobě vlastní tu více, tu méně vzdaluje. Schubertovo první Klavírní trio trvá téměř tři čtvrtě hodiny a spolu s Klavírním triem č. 2 Es dur (D 929), které je jeho poslední dokončenou skladbou, poskytuje na svou dobu nebývale rozsáhlou výpověď svého druhu.

Obliba dechových nástrojů vůbec je u Wolfganga Amadea Mozarta (1756-1791) známá a charakteristická. Věnoval se jim v četných, ponejvíce vícevětých suitových skladbách serenádového a divertimentového rázu, ale postupem času i v závažných, technicky i sdělením nelehkých kompozicích. Příkladem toho může být právě Klarinetový kvintet A dur (K 581) kombinující klarinet s obsazením smyčcového kvarteta. Podobně jako Schubertovo trio i Mozartův kvintet pochází, byť v tomto případě přece jen v poněkud delším časovém intervalu, ze sklonku autorova života. Volba klarinetu byla u pozdního Mozarta jednoznačně dána přátelstvím s klarinetistou Antonem Stadlerem a obdivem jeho jedinečné virtuozity. Mozart Stadlerovi věnoval i další skladby, zejména svůj pozdní klarinetový koncert. Dnes uvedený kvintet dokonce nese přízvisko „Stadlerův“. Virtuozita klarinetu je uplatněna už v první větě a linie jeho partu je vynalézavě a skvěle vklíněna do zbývajícího smyčcového spektra i ve větě druhé. Vtipné řešení autor zvolil v následujícím Menuetu, kdy v prvním triu hrají jen smyčce a ve druhém smyčce sólový klarinet doprovázejí. Finále pak je skvělou exhibicí všech zúčastněných.

PhDr. Jůlius Hůlek

Změna programu vyhrazena.

 

Zpět na celý program X. ročníku

Košík