MFKH 2016

Program X. ročníku – 9. koncert

Sobota 10. 6. 2017 v 19:30 chrám sv. Barbory

ZÁVĚREČNÝ KONCERT

 

Wolfgang Amadeus Mozart: Kvartet F dur K. 370 pro hoboj, housle, violu a violoncello

Vilém Veverka – hoboj, Jakub Fišer – housle, Karel Untermüller  – viola, Lukáš Polák – violoncello

 

Wolfgang Amadeus Mozart: Kvintet Es dur K 452 pro klavír, hoboj, klarinet, lesní roh a fagot

Terezie Fialová – klavír, Vilém Veverka – hoboj, Michel Raison – klarinet, Kateřina Javůrková – lesní roh, Jan Hudeček – fagot

 

Ludwig van Beethoven: Septet Es dur,op. 20 pro klarinet, fagot, lesní roh, housle, violu, violoncello a kontrabas

Michel Raison – klarinet, Jan Hudeček – fagot, Kateřina Javůrková – lesní roh, Roman Patočka – housle, Karel Untermüller – viola, Jiří Bárta – violoncello, Tomáš Vybíral – kontrabas

Více o programu

Řada děl Wolfganga Amadea Mozarta (1756-1791) ne-li vůbec jejich většina byla motivována závažnou společenskou objednávkou. Tak tomu bylo i v případě opery Idomeneo, kterou Mozartovi zadali v Mnichově pro tamější slavnosti karnevalu zkraje roku 1781. Mozart byl tamějšímu uvedení opery i její přípravě osobně přítomen a v Mnichově navíc napsal i Kvartet F dur pro hoboj, housle, violu a violoncello (K 370/368b). Skladbu, kde prim smyčcového kvartetu je nahrazen nástrojem dechovým, napsal „na míru“ tamějšímu vynikajícímu hobojistovi Friedrichu Rammovi, kterého poznal už dříve, když se před několika lety vracel z Paříže přes Mannheim do Salzburgu. Kvartet je sice dílem komorním, ale zároveň exponovaně virtuosním. První věta třívětého celku má sonátovou formu a přináší vynalézavou práci s tématy, meritem druhé věty je až pateticky dokonalá árie, zatímco finále hýří humorem přímo ironickým.

Obdobnou motivací je dán vznik Kvintetu Es dur pro klavír, hoboj, klarinet, lesní roh a fagot (K 452), který Mozart psal pro tzv. Fastenzeit ve Vídni. Kvintet dokončil na konci března 1784 a už za pouhé dva dny byl proveden v císařském dvorním divadle. Celkový půdorys skladby je založen na třívětém schématu, což bývá charakteristické právě pro koncertantně koncipované skladby. V první větě psané v sonátové formě jednotlivá témata cirkulují od nástroje k nástroji v proměnlivých kombinacích s klavírem. Následující dílčí celek představuje pro Mozarta typickou volnou větu s jemně naléhavým výrazem. Poněkud zvláštní je užití principu sonátového ronda v závěrečné větě, což se shodou okolností objevuje v jeho klavírních koncertech tohoto období.

Právě tímto Mozartovým Kvintetem se později nechal inspirovat Ludwig van Beethoven (1770-1827), když psal svůj Kvintet Es dur pro klavír s dechovými nástroji, op. 16. Ovšem způsob, jakým se raný Beethoven vyrovnal s dědictvím klasicistní obliby dechových nástrojů, ilustruje především jeho Septet Es dur pro klarinet, fagot, lesní roh, housle, violu, violoncello a kontrabas, op. 20. Vybrané dechové nástroje vyvázal z jejich párových dvojic příznačných pro dřívější dechové harmonie a zkombinoval je s taktéž jednotlivými smyčcovými nástroji. Zachoval sice vícevěté schéma dřívějších divertiment a serenád, ovšem druhý menuet nahradil scherzem. Septet, který načrtl a koncipoval 1799, dokončil 1800, což je zároveň čas jeho první Symfonie. I když tu autor ještě setrvává v atmosféře klasicismu, některá témata jsou už evidentně beethovenská. Beethoven svůj Septet věnoval manželce panujícího císaře.

PhDr. Jůlius Hůlek


Změna programu vyhrazena.

 

Zpět na celý program X. ročníku

Košík