Sobota 12. června, 18.00 - chrám sv. Barbory

Gustav Mahler (1860 - 1911): Adagietto pro smyčce a harfu ze Symfonie č. 5 cis moll
Jan Kubelík (1880 - 1940): Andante cantabile pro housle, smyčce a harfu
(2. věta z houslového koncertu č. 1 C Dur)
Ludwig van Beethoven (1770 -1827): Septet Es Dur, op. 20 pro housle, violu, violoncello, kontrabas, klarinet, lesní roh a fagot
- Adagio; Allegro con brio
- Adagio cantabile
- Tempo di minuetto
- Tema con variazioni: Andante
- Scherzo: Allegro molto e vivace
- Andante con moto alla marcia; Presto

Adagietto ze Symfonie č. 5 je z celého symfonického díla Gustava Mahlera možná vůbec nejslavnější. Velkou zásluhu na tom má film Luchina Viscontiho Smrt v Benátkách podle novely Thomase Manna, ale také její melodické a emocionální kouzlo. Originální verze čtvrté z pěti vět Mahlerovy Páté byla komponována v letech 1901-02 pro harfu a smyčce velkého symfonického orchestru – příležitost slyšet ji v komornější úpravě pro harfu a šest smyčcových nástrojů je ojedinělá.

Houslista Jan Kubelík (1880 – 1940) byl na vrcholu své dráhy možná světově nejznámější Čechem. Koncertoval po celém světě, kde propagoval i českou hudbu a v začátcích významně podpořil Českou filharmonii. Jeho koncertní turné přerušila I. světová válka, během které se začal věnovat i komponování. Jako hudební skladatel psal sám pro sebe, pro svůj nástroj a virtuózní hráče své úrovně.

Všech šest houslových koncertů má rukopis romantické epochy v pomalých větách a virtuózního lesku ve větách rychlých. U příležitosti letošního dvojitého výročí Jana Kubelíka se připomíná odkaz této mimořádné osobnosti, na který často vzpomínal i jeho syn, vynikající dirigent Rafael Kubelík.

Ludwig van Beethoven dal žánru komorní hudby nejvýznamnější díla vůbec, zejména v oblasti klavírního tria a smyčcových kvartet. Komorní skladby pro větší obsazení komponoval výjimečně a pro zvláštní příležitosti.

Septet Es Dur, op. 20 začal vznikat v roce 1799, kdy byl také soukromě proveden. První veřejné provedení se konalo 2. dubna 1800 a o dva roky později dílo vyšlo tiskem. Septet vznikal v sousedství Symfonie č. 1 C Dur a jde svým způsobem o komorní symfonii, čtyři rozsáhlé věty střídají dvě vtipná scherza. Šestivětá skladba byla po svém vzniku jednou z nejpopulárnějších Beethovenových děl, právě díky možnosti provádět ji v užším kruhu a při soukromých příležitostech.

(Jindřich Bálek)