Středa 9. června, 19.30 - katedrála Nanebevzetí Panny Marie

  • Felix Mendelssohn (1809 – 1847): Smyčcový kvintet č. 2 B Dur, Op. 87
    • Allegro vivace
    • Andante scherzando
    • Adagio e lento
    • Allegro molto vivace
  • Franz Schubert (1797 - 1828): Oktet F Dur D 803, Op. Post. 166 pro klarinet, fagot, lesní roh, 2 housle, violu, violoncello a kontrabas
    • Adagio – Allegro – Piú allegro
    • Adagio
    • Allegro vivace – Trio – Allegro vivace
    • Andante. Variations 1 – 7. Piú lento
    • Menuetto. Allegretto – Trio – Menuetto – coda
    • Andante molto – Allegro – Andante molto – Allegro molto

Hudební život v 19. století můžeme považovat za zlatý věk komorní hudby a právě ta má v díle Franze Schuberta i Felixe Mendelssohna-Bartholdyho mimořádné místo. Oba vyhledávali příležitosti ke společnému muzicírování, které bylo oblíbenou soukromou i společenskou zábavou. Oba bývají přirovnáváni k Mozartovi, díky spontaneitě a množství hudebních nápadů, ale i kvůli tomu, že zemřeli velmi mladí a zanechali rozsáhlé dílo. Mendelssohn označil komorní hudbu za „rozhovor mezi vzdělanými přáteli“ a tomuto ideálu celý život sloužil. Jeho hudba bývá označovaná za „přetékající pohár melodií,“ což platí i o Kvintetu B Dur, komponovaném v roce 1845 šestatřicetiletým autorem v Bad Sodenu. Najdeme v něm silnou tématickou spřízněnost se slavným smyčcovým Oktetem, Houslovým koncertem e-moll i hudbou k Shakespearově hře Sen noci svatojánské.

Schubertův Oktet F Dur je víc jak hodinové šestivěté dílo, které svým rozměrem nemá v klasické komorní hudbě obdoby. Vzniklo v roce 1824 na objednávku hraběte Ferdinanda Troyera, který byl sám vynikajícím klarinetistou. A chtěl získat výrazné dílo, které by mohl provozovat s přáteli a kolegy. Schubert komponoval s nadšením, bohatou invencí a své dílo považoval za cestu k velké symfonii, kterou o dva roky později skutečně dokončil – a v jeho Velké symfonii C Dur je řada hudebních podobností s tímto oktetem. Mezi jeho inspiracemi je i Beethovenův Septet Es Dur, který zazní na festivalu v Kutné Hoře o tři dny později.

(Jindřich Bálek)