Úterý 8. června, 19.30 - kostel sv. Jana Nepomuckého
- Lev Nikolajevič Tolstoj (1828 – 1910): Kreutzerova sonáta
- Četba úryvků
- Ludwig van Beethoven (1770 - 1827 ): Sonáta pro housle a
klavír č. 9 A Dur, op. 47 "Kreutzerova sonáta"
- Adagio sostenuto – Presto – Adagio
- Andante con variazioni
- Presto
- Leoš Janáček (1854 - 1928): Smyčcový kvartet č. 1 „Z podnětu
Tolstého Kreutzerovy sonáty“
- Adagio – Con moto - Adagio
- Con moto – Un poco meno mosso – Con moto
- Con moto – Vivace - Andante
- Con moto – Un poco piú mosso
Když v červnu 1891 po dvou předchozích zákazech cenzury Tolstého novela
Kreutzerova sonáta vyšla , byla už dávno slavná. Tolstoj vypráví (ústy Pozdnyševa,
cestujícího vlakem) příběh rozvráceného manželství vrcholícího nevěrou a vraždou
ženy Pozdnyševa. Beethovenova emotivní Kreutzerova Sonáta působí v tragédii jako
katalyzátor vztahu mezi manželkou Pozdnyševa (klavíristkou) a jejím milencem
houslistou Truchačevským (milencem vlastně jen podle žárlivých dedukcí
Pozdnyševa). Asketický Tolstoj celkovým vyzněním novely kárá a nabádá ke
zdrženlivosti. Zamilovanost a s ní spojenou tělesnou lásku moralisticky považuje
za “stav zvířecí a pro člověka ponižující” a jako původ pozdějších manželských
nesnází. Janáček se ve svém 1. kvartetu inspiruje tou rovinu příběhu, která je v
Tolstého knize spíše jen tušená, totiž o nešťastné a citově nenaplněné ženě,
toužící po citu a lásce.
Violista legendárního Smetanova kvarteta Milan Škampa, kdysi zajímavě popsal
programový rozvrh skladby:
I. Prostoupena ústředním motivem, hudbou mladé roztoužené ženy. Proudí zde životní síla , ale objevují se i první deformace. Po zákmitu motivu žárlivosti je reprizován všechen dosavadní hudební materiálv novém, hrozivém světle.
II. Přichází svůdce se svým tanečním motivem, proti tomu jeho následná reflexe v ženině mysli. Zprvu jen náznak, podruhé nápor svištivé hudby osudového setkání předchází a pak dočasně přerušuje stále strmější růst “hudby vyznání”
III. Monotematicky vystavěna z dvojpodoby hudební myšlenky, promítající se na rytmickém základě Beethovenova tématu, citovaného vzápětí těměř věrně a přesto dokonale vrostlého do Janáčkova materiálu. Janáčkovo téma žárlivosti, zamýšlené jako předehra k Její pastorkyni, líčí krizi, rozpoutanou rozporným působením hudby.
IV. Tichý, zoufale osamělý zpěv otvírá poslední dějství tragédie. Motiv přistižení dvakrát zaječený violou věstí už blízkou smrt. V úchvatném Mestosu vzroste umírající i v očích vraha do své lidské velikosti.