MFKH 2016

Program XII. ročníku – 2. koncert

Neděle 2. 6. 2019 / 15:00 / Refektář jezuitské koleje – GASK

JOSEF SOMR jako LEOŠ JANÁČEK

 

v Listech důvěrných Kamile Stösslové.

Josef Somr – Leoš Janáček

Terezie Fialová – Kamila Stösslová, klavír

Více o programu

Snad každý velký umělec, ať spisovatel, malíř, básník či skladatel, měl svou múzu, ideální bytost splňující nejvyšší nároky tvůrce. Také Leoši Janáčkovi vstoupila v posledních jedenácti letech do života taková múza. A to nikterak éterická: byla to právě její tělesnost, kyprost, živost, co autora Její pastorkyně, Káti Kabanové, Lišky Bystroušky či orchestrálních rapsodie Taras Bulba nebo Symfonietty na Kamile Stösslové, mladší o osmatřicet let, tolik přitahovalo. „Prudkost, a výbojnost, pohyb, změna, v tom rád žiji. Tos Ty, Tvá povaha, ku které lnu,“ píše zamilovaný skladatel. „Vím, že je nemyslitelno já bez Tebe,“ osmělí se bělovlasý génius po několika letech, kdy si v korespondenci vykají.

Janáček potřeboval inspiraci a ta se kromě Kamilina portrétu na jeho psacím stole živila hlavně fantazií.  Korespondence bylo při sporadických setkáních obou (manželstvím vázaných) přátel to jediné, co Janáčkův vztah ke Kamile udržovalo v ustavičné intenzitě. Jeho dopisy jsou vášnivé, plné naděje na setkání a společně strávené dny. „ Moje Kamila je paní, velitelkou, zbožňovanou ženou, slunéčkem i hvězdičkou, přáním prvním a posledním, touhou jedinou – mou!“

Z Janáčkova vztahu ke Kamile se bezprostředně zrodilo několik skladeb. Tou, která odráží jeho touhy nejvýrazněji, je smyčcový kvartet č. 2. „Nejsem svůj, nejsem zcela Tvůj! Ó, jak já jednou vzlétnu a najdu cestu! Tak rád bych vesele psal, ale teď nemohu. Víš, po namáhavé práci nemohu. Skladbu jsem nazval ,Listy důvěrné‘. Nedávám své city napospas hlupákům.“ 

Dita Hradecká

Košík