Rozměrný hudební obraz, doslova houslová symfonie Ejhle, člověk / Ecce homo brněnského skladatele Františka Emmerta (1940–2015) v sobě koncentruje poselství tohoto pozoruhodného, leč ne zcela doceněného autora. Jde o jeho první dílo pro sólové housle a vzniklo na popud houslisty, tehdy ještě studenta brněnské JAMU Milana Paly – mimochodem Pala je dodnes jediným, kdo má tuto extrémně náročnou skladbu v repertoáru.

František Gregor Emmert, rodák ze severočeských Sudet, studoval nejprve na Pražské konzervatoři klavír u Lva Esche a kompozici u Jaroslava Řídkého. Později pokračoval ve studiích skladby na brněnské Janáčkově akademii múzických umění u Jana Kapra a Miloslava Ištvana. V Brně nakonec setrval po zbytek svého života a stal se, rovněž na JAMU, profesorem kompozice. Jeho dílo je rozsáhlé, zahrnuje šestadvacet symfonií, instrumentální koncerty, kantáty a oratoria i hudbu scénickou (např. pro Divadlo Husa na provázku či Mahenovu činohru). Hudební jazyk, pro nějž není lepšího označení než postmoderní, v sobě přirozeně mísí prvky Nové hudby i starší skladatelské techniky.

Křehký a citlivý skladatel se rád nechával inspirovat interprety a vlastními studenty. Milan Pala se stal jeho „dvorním interpretem“. Emmerta označuje za jednoho z nejdůležitějších lidí ve svém životě. Skladba Ajhla, človek (původní název je ze slovenské bible) je podle Paly enormně náročná. Využívá všech dosud neslyšených možností nástroje, například mnohahlasé akordy, a její expresivita je mimořádná i v tichých místech. Díky tomu ale hodinová kompozice uplyne, aniž by si posluchač uvědomil její délku.

Třívěté dílo, jehož části na sebe plynule navazují, poprvé zaznělo krátce po dokončení, 9. června 2005 v evangelickém kostele v Brně v provedení Milana Paly.

                                                                                                                                                                                    Text: Dita Hradecká