Posluchačům letošního festivalu se nabízí jedinečná možnost slyšet ty nejzávažnější instrumentální kompozice J. S. Bacha. Vedle monumentálních cyklů Hudební obětiny a Goldbergových variacích je Umění fugy dalším dílem, v němž skladatel systematicky zkoumá a vyčerpává možnosti zpracování jednoho tématu. Na rozdíl od obou zmíněných je Umění fugy abstraktním, vlastně „teoretickým“ dílem (Bach mu neurčil žádné konkrétní nástrojové obsazení, a tak je provádějí varhaníci i soubory nástrojů). Je to vlastně katalog možností a kombinací kontrapunktu – umění vedení hlasů. Téma je pojednáno ve tří- a čtyřhlasých fugách, v kánonech, v inverzi či zrcadlově obráceně. Celé to připomíná postupy seriální hudby 20. století, tedy způsob velmi racionální organizace hudebního materiálu. Umění fugy je Bachovým posledním, nedokončeným dílem. V posledních taktech, které stačil zaznamenat, je jeho podpis: noty B-A-C-H. Na konci je v autografu rukou jeho syna Carla Philippa Emanuela připsáno: „Nad touto fugou, jejíž vedlejší téma je BACH, její autor zemřel“.

                                                                                                                                                                                                          Text: Dita Hradecká