Tvorba pro violoncello Bohuslava Martinů (1890–1959) je velmi bohatá, skladatel musel mít nástroj ve zvláštní oblibě. Interpretům zanechal koncerty, sonáty a další díla s doprovodem klavíru, mimo jiné dvoje variace. Slovenská píseň, kterou si vzal za základ virtuózních proměn, je rapsodicky uvolněná, elegická i toužebná. Jejím slovenským originálem je tzv. trávnica, tedy zpěv dívky kosící trávu a myslící na milého. Skladatele, jemuž byl folklór velmi blízký, jistě zaujala zvláštní modalita písně recitativním charakterem. V klavírním doprovodu zaslechneme stylizovaný cimbál. V roce své smrti vytvořil trvalý klenot violoncellového repertoáru.

Folklórní inspirace spojuje toto dílo s Klavírním kvintetem a moll Vítězslava Nováka (1870-1949). Je první z řady skladeb z jeho tzv. moravského období, vznikl v roce 1897. Z díla je patrné okouzlení krajinou, lidmi a jejich melodiemi, z nichž některé jsou v tomto díle obsaženy.

Smyčcový kvintet Franze Schuberta (1797–1828) je jeho posledním velkým dílem. Za svého života byl Schubert uznáván především jako autor písní, jeho tvorba komorní a symfonická musely na docenění počkat několik dekád. Také kvintet, měl premiéru až v roce 1850, tiskem vyšel o tři roky později. Rozsáhlá první věta plná nečekaných harmonických obratů, vznešená i turbulentní věta druhá, scherzo znějící až symfonicky a finále, které končí na svou dobu opravdu odvážně – právem je dnes kvintet považovaný za stěžejní dílo komorního žánru.

                                                                                                                                                                                                            Text: Dita Hradecká