Dva cykly preludií dvou hudebních vizionářů mají leccos společného. Oba jsou ranými díly svých tvůrců a obě osobnosti takříkajíc „myslely v barvách“.

Olivier Messiaen (1908–1992) byl více než 60 let varhaníkem v pařížském La Trinité a většina jeho významných děl je určena právě pro varhany. Messiaen byl však všestranným zázračným dítětem, jak dokládá jeho pět prvních cen na pařížské konzervatoři, kam nastoupil v 15 letech. Jeho druhou publikovanou skladbou v roce 1929 byl soubor osmi Preludií pro klavír. Preludia jsou znatelně inspirovaná Debussym, ale Messiaen se již tehdy vydal vlastní cestou a založil svou hudbu na takzvaných „modech omezené transpozice“, de facto umělých stupnicích. Ty poskytují nejen melodický směr, ale i harmonickou barvu, díky nimž Messiaenova hudba záhy získala jedinečný ráz. Každé preludium zahrnuje detailní asociace mezi zvukem a barvou. Podle skladatele například v pátém Preludiu („Nehmotné zvuky snu“) „oranžovo modré ostinato na akordických kaskádách ve fialovo fialovém modu, do něhož je vložen témbr žesťového nástroje“.

Emocionální náplň této hudby tvoří láska a ztráta – v té době předčasně zemřela Messiaenova matka. Autor dílo věnoval mladé klavíristce Henriette Rogetové, do níž byl právě zamilován.

Alexander Skrjabin (1871–1915) je autorem sugestivní hudby vycházející z pozdního romantismu a později směřující k vlastnímu, vysoce originálnímu výrazu. Ten sledoval vývoj skladatelovy osobnosti tíhnoucí k metafyzice a teosofii. Coby pianistu Skrjabina velmi ovlivnila klavírní tvorba Fryderyka Chopina. Svých 24 preludií strukturoval podobně jako tento polsko-francouzský romantik, takže postupně obsáhnou všechny durové a mollové tóniny. Škála náročnosti je zde velmi široká: od jednodušších kusů po velmi obtížné. Alexander Skrjabin možná nepatřil k lidem „postiženým“ synestezií, tedy těm, kdo „slyší barvy“. Jeho barevný systém je na rozdíl od většiny synestetických zkušeností převážně konceptuální, založený na Optice Isaaca Newtona. Je vzrušující představit si, kam až jej tento koncept ve fantazii vedl. Skrjabin směřoval k něčemu, co mělo být průkopnickým multimediálním představením: jeho nerealizovaný opus magnum Mysterium měl být velkolepým týdenním představením zahrnujícím hudbu, vůně, tanec a světlo na úpatí himálajských hor, které mělo přivodit rozplynutí světa v blaženosti.

text: Dita Hradecká