S Kvintetem Es dur Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791) se dostáváme daleko za hranice komorní hudby coby nevinného povyražení. Je to skladba prozrazující genialitu tvůrce v každém taktu: mezi zvukem klávesového nástroje a nástrojů dechových panuje dokonalá vyváženost, ale každý zároveň dostane příležitost vynést na světlo své jedinečné kvality. V celé kompozici panuje delikátní zvuková poezie a neustálý přátelský dialog. Koncertantní element vystoupí do popředí hlavně v bravurní závěrečné větě.

Dechové trio patří k prvním skladbám, které Klement Slavický (1910–1999) zkomponoval poté, co absolvoval mistrovskou školu u Josefa Suka. Už v tomto raném díle potomka hudebního rodu z Tovačova nacházíme jeho osobitý výraz s typickými rysy moravské lidové hudby (k níž se ještě úžeji přimknul za války). Dílo vyniká živou rytmičností a virtuózním zacházením s nástroji. Premiéra se uskutečnila v roce 1937 a o deset let později bylo trio s velkým úspěchem provedeno na festivalu v Kodani. Od té doby se řadí mezi nejoblíbenější české skladby pro toto nástrojové obsazení.

Franz Schubert (1797–1828) komponoval svůj Oktet v roce 1824 v sousedství dalších svých závažných komorních děl – kvartetů Rosamunde a Smrt a dívka. Objednal jej u něj rakouský klarinetista Ferdinand Troyer, který také s kolegy dílo premiéroval. Oblíbená skladba vděčně kombinuje elementy komorní serenády se symfonickým nádechem.

                                                                                                                                                                                                             Text: Dita Hradecká