Je květen roku 1747. Do Postupimi, na tamní nádherný zámek krále Fridricha II. Velikého přijíždí jeden z nejuctívanějších hudebníků – Johann Sebastian Bach. Jede navštívit svého syna, který je ve službách pruského panovníka. Fridrich, sám velmi dobrý amatérský flétnista, zahraje Bachovi vlastní téma a vybídne jej k improvizaci. Bach na místě vystřihne tříhlasou fugu, a protože šestihlasou opravdu není schopen zaimprovizovat, slíbí králi, že vypracuje „pořádný“ kontrapunkt. Doma v Lipsku „královské téma“ dále zpracovává, vznikne fuga (ricercar je jen krycí název pro fugu) a kánony. Ostatně jde o téma výrazné, jehož mollový akord a následný chromatický sestup nabízejí Bachovu kybernetickému a imaginativnímu myšlení nespočet možností rozvíjení. Výsledkem je šest studií a jedna triová sonáta. Královský dar monarchovi od krále barokního kontrapunktu.

                                                                                                                                                                                                             Text: Dita Hradecká