Od epochy Johanna Sebastiana Bacha uplynula staletí a po celou tuto dobu se vyvíjela interpretace jeho díla. I při znalosti všech pravidel historického stylu neexistuje jediná, provždy daná interpretace. Každý hudebník musí znovu a znovu promýšlet, jak dostát skladatelovu záměru a zároveň zanechat vlastní stopu. To platí i pro Sonáty a partity pro sólové housle. Jsou to díla velké technické náročnosti – někdy chce autor po hráči, aby zastal polyfonii několika nástrojů. Na čtyřech houslových strunách dosahuje Bach harmonické bohatosti díky tónům znějícím i tušeným. Houslisté brzy přišli na to, že daleko snáz se tohoto mnohohlasu docílí s barokním smyčcem než s moderním.

Tři sonáty pravidelně střídané Partitami jsou komponovány ve formě barokní sonáty o čtyřech větách.  

                                                                                                                                                                                                             Text: Dita Hradecká