Norský skladatel Olav Berg (nar. 1949) není experimentátor, jeho skladby jsou publikem vděčně přijímány. Ale nerad se podbízí, má rád posluchače vnímavého. „Posluchač by měl naslouchat s otevřenou myslí a nechat se vést vlastní představivostí. Jen tak bude aktivně přispívat k hudebnímu zážitku.“ Autor studoval hudební teorii v Norsku a Londýně. Hraje na dechové nástroje a jeho kolegové si u něj rádi skladby objednávají. Také Vertigo vzniklo roku 1992 na objednávku.

Berndt (Bernhard) Henrik Crusell (1775–1838) se narodil ve Finsku, které bylo tehdy součástí Švédska. Stal se prvním klarinetistou královského orchestru ve Stockholmu a často vystupoval jako sólista a komorní hráč. Zkomponoval koncerty pro klarinet a další dechové nástroje, komorní hudbu, sbory a vojenskou hudbu. Mimo to přeložil deset oper do švédštiny.

Rondo g moll je jednou z nejpopulárnějších kompozic Antonína Dvořáka (1841–1904). Autor jej složil pro turné, na němž účinkoval coby klavírista a kde jeho kolegy byli houslista Ferdinand Lachner a violoncellista Hanuš Wihan. Ten si přál virtuózní kousek, aby předvedl své schopnosti, na což Dvořák odpověděl půvabnou skladbou s tanečním charakterem. Dnes ovšem uslyšíme její transkripci pro klarinet.

Když píše violoncellovou sonátu fenomenální pianista, nemůže to dopadnout jinak než jako v případě díla Sergeje Rachmaninova (1873–1943). V sonátě z roku 1901 většinu témat uvádí klavír, zatímco violoncello je zdobí a rozšiřuje. Sonátu vzápětí zastínil obrovský úspěch autorova Klavírního koncertu č. 2, také dnes se příliš často nehraje. Jde ovšem bezpochyby o jedno z nejvýznamnějších děl pro violoncello raného 20. století.

                                                                                                                                                                                                             Text: Dita Hradecká