Sonátu pro dvoje housle C dur op. 56 zkomponoval Sergej Prokofjev (1891–1953) v roce 1932 během své dovolené poblíž Saint Tropez na objednávku pařížské společnosti Triton, která se věnovala uvádění nové komorní hudby. „Poslech špatné hudby někdy inspiruje dobré nápady… Poté, co jsem jednou slyšel nepovedenou skladbu pro dvoje housle bez klavírního doprovodu, mě napadlo, že i přes zjevná omezení takového duetu by se dalo udělat něco dostatečně zajímavého, aby se to dalo poslouchat deset nebo patnáct minut,“ uvedl autor. Posluchačovu pozornost poutá velký kontrast mezi větami i v rámci částí, objevování různých hráčských technik, polyfonie i souznění dvou nástrojů.

František Gregor Emmert, rodák ze severočeských Sudet, zakotvil v Brně a stal se profesorem kompozice na JAMU. Jeho dílo je rozsáhlé, zahrnuje šestadvacet symfonií, instrumentální koncerty, kantáty a oratoria i hudbu scénickou (např. pro Divadlo Husa na provázku či Mahenovu činohru). Hudební jazyk, pro nějž není lepšího označení než postmoderní, v sobě přirozeně mísí prvky Nové hudby i starší skladatelské techniky. Křehký a citlivý skladatel se rád nechával inspirovat interprety a vlastními studenty. Milan Pala se stal jeho dvorním interpretem.

Představení Sky Piece to Jesus Christ vzniklo v roce 1965 v New Yorku. Performerka a hudebnice Yoko Ono (manželka Johna Lennona) v něm naráží nikoli na biblickou postavu, ale na avantgardního skladatele Johna Cage, jenž měl mezi tehdejšími hudebníky kultovní status. Během hry jsou členové orchestru ovinováni gázovými obvazy, až jsou donuceni přestat hrát a hudba se vytrácí. Podle Yoko Ono představuje nebe „ztělesnění svobody v kontrastu s vnitřními a vnějšími pouty vizualizovanými v představení.“ V době svého vzniku byla tato hříčka humorná. Uvidíme, jak budou hudebníci v obinadlech působit v atmosféře války probíhající nedaleko našich hranic.

Text: Dita Hradecká