MFKH 2016

Pátek 27. 8. 2021 / 20:30 / kaple Božího těla

KANTÁTA / Johann Sebastian Bach & Arnošt Lustig 

 

Arnošt Lustig – epická báseň „Kantáta – tanec šílených“

Johann Sebastian Bach – Kantáta „Ich habe genug“ BWV 82

Jiří Lábus, Vilma Cibulková, Vilém Udatný – recitace
Jaromír Nosek – bas, Vilém Veverka – hoboj, Barocco sempre giovane
Eva Lustigová – režie

 

Více o programu

Jedna z nejkrásnějších kantát Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750) BWV 82 Ich habe genug byla napsána pro církevní svátek Očišťování Panny Marie, slavený 2. února a známý i jako Hromnice nebo svátek Uvedení  Ježíše do chrámu. Připomíná obyčej, podle něhož rodiče prvorozeného dítěte přinášeli potomka do chrámu na výraz toho, že vše prvorozené patří Bohu. Tentokrát, ve spojitosti s malým Ježíšem, došlo podle evangelia sv. Lukáše k setkání Simeona a prorokyně Anny. Simeon  označil přinesené dítě za světlo určené k prozření pohanů a zvěstující slávu izraelského lidu. Takové je i  poselství této Bachovy kantáty. Slova „Ich freue mich auf meinem Tod“ – „Těším se na svou smrt“ je tak třeba  chápat z pozice křesťana, pro nějž smrt znamená „süßen Friede, stille Ruh“ – „sladký pokoj, klidný odpočinek“. Text neznámého básníka umocnil Bach pomocí nádherných melodií a propracovaného orchestrálního doprovodu se sólovým hobojem.

Hudba protestantského skladatele, od jejíhož vzniku uplyne brzy 300 let, v dramatickém kontrapunktu propojí text básně českého židovského prozaika, publicisty a scenáristy Arnošta Lustiga (1926–2011). Jeho knihy čerpající z otřesných zkušeností z koncentračních táborů Terezín, Osvětim a Buchenwald, jako Noc a naděje, Démanty noci, Dita Saxová, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou či román nominovaný na Pulitzerovu cenu Krásné zelené oči, se setkaly s velkým ohlasem doma i v zahraničí a pomohly pochopit, co se mohlo odehrávat v nitru člověka za těchto hraničních podmínek. Režisérkou komponovaného večera je Lustigova dcera Eva. Text, který dosud nebyl publikován, byl částečně inspirován nejdříve velmi úspěšnou výstavou [1] i americkým filmem Cenný odkaz (The Precious Legacy, 1984), na jehož scénáři se Lustig podílel a za nějž obdržel prestižní televizní cenu Emmy.

Báseň napsal Lustig ve volném verši. Vystupují v ní tři postavy ztělesňující duše přemožené zlem. Jako její autor, hledají odpovědi na to, co už není, na nespatřitelné.” Ani těmto duším, jako jejich autoru, nechybí ironie ani moudrost. Vždyť „Říkají nám naši mudrcové, že sice není možno neplakat, že ale věčný pláč nás samotné by zničil, až bychom byli jako ti, nad nimiž pláčeme… Budoucnost je jinde, neboť vzpomínka je jenom polovina bytí.“ (Arnošt Lustig)

text: Dita Hradecká a Ivan Vomáčka

 [1] Více o výstavě a filmu:

Cenný odkaz – výstava i film – nás vrací k zápalu s kterým nacisté chtěli zničit Židovský národ a s kterým stejným způsobem nashromáždili i jednu z nejrozsáhlejších sbírek Judaiky na světě pro budoucí Muzeum vyhynulé rasy”. Se stejnou pošetilou pílí s kterou nacisté tetovali čísla na židovská těla mířící do vyhlazovacích táborů, také označili tisíce a tisíce cenných uměleckých a rituálních předmětů, v současnosti vystavených v Židovském muzeu v Praze.

Výstavu připravilo National Museum of Natural History ve Washingtonu, ve spolupráci s Smithsonian Traveling Exhibition Service. Výstava procestovala svět – od Anglie (1980) a Spojených Států a Kanady (1983-86), po Izrael (1990), Švédsko, Nový Zéland a Austrálii (1998).

Košík

VIP vstupné vyprodáno
Základní a zlevněné vstupné V PRODEJI NA MÍSTĚ nebo na: