MFKH 2016

Pátek 28. 8. 2020 / 19:30 / kostel sv. Jana Nepomuckého

Ludwig van Beethoven: Sonáty pro klavír a violoncello

Sonáta č. 1 F dur, op. 5, č. 1

  1. Adagio sostenuto 
  2. Allegro 
  3. Allegro vivace   

Sonáta č. 2 g moll, op. 5, č. 2

  1. Adagio sostenuto ed espressivo 
  2. Allegro molto più tosto presto 
  3. Rondo: Allegro   

Sonáta č. 3 A dur, op. 69

  1. Allegro ma non tanto 
  2. Scherzo: Allegro molto – Trio 
  3. Adagio cantabile – Allegro vivace  

Přestávka

Sonáta č. 4 C dur, op. 102, č. 1

  1. Andante – Allegro vivace 
  2. Adagio – Tempo d’andante – Allegro vivace   

Sonáta č. 5 D dur, op. 102

  1. Allegro con brio 
  2. Adagio con molto sentimento d‘affetto (att.) 
  3. Allegro fugato  

Terezie Fialová – klavír
Jiří Bárta – violoncello

Více o programu

Za „hudební grand slam“ označují dramaturgové kompletní provedení pěti sonát Ludwiga van Beethovena pro violoncello a klavír. Z hlediska fyzické a nástrojové náročnosti je toto přirovnání velmi přiléhavé. Slavný violoncellista Steven Isserlis zase připodobňuje takový koncertní maraton k procházce Beethovenovým životem – díla totiž pokrývají tři hlavní periody jeho tvůrčí dráhy. U prvních dvou sonát potkáváme komponujícího klavíristu, který exceluje před pruským králem ve společnosti violoncellisty Jeana-Pierra Duporta. Jsou to díla plná bravury a zajímavých efektů. Není pochyb, který nástroj zde má hlavní slovo… Třetí sonáta představuje úplně jiný svět. Beethoven ji komponoval už téměř hluchý, přesto zní velmi pozitivně, ba radostně. Role obou nástrojů jsou zde v rovnováze a vyvážená je také forma. S posledními dvěma sonátami vstupujeme spolu s Beethovenem do finální tvůrčí fáze. Sonáty jsou kratší, každý motiv a gesto jsou jakoby kondenzované, ve struktuře má význam každá nota. S „klasickým“ schématem čtyřvěté sonáty si Beethoven příliš nelámal hlavu. A tak se nám pořádné pomalé věty dostane až v sonátě polední. Jde možná o nejkrásnější hudbu, jakou Beethoven pro violoncello napsal. V tomto období rád končil svá díla fugou a fuga, tento archaický princip vedení hlasů, utvrzujícím způsobem uzavírá poslední sonátu.

texty: Dita Hradecká

 

Košík