MFKH 2016

Pátek 12. 6. 2020 / 16:30 / kostel sv. Jana Nepomuckého

Konstantin Lifschitz – Beethoven VII. 

„Monument“

 

Kompletní provedení 32 klavírních sonát Ludwiga van Beethovena, 7. část

op. 90, op. 101, op. 106

Více o programu

Od narození Ludwiga van Beethovena uplyne sice v prosinci 250 let, ale jeho hudba zní, jako by byla dopsána předevčírem. Klavír byl pro něj zásadním nástrojem. Svědčí o tom pětice koncertů pro klavír a orchestr, desítky komorních skladeb s klavírem a vedle variací, bagatel a menších kusů především třicet dva sonát. Ty budeme moci vyslechnout a zažít tak fascinující cestu od raných prací mladého ambiciózního Haydnova žáka po poslední roky života skladatele zbaveného sluchu. Žádná ze sonát se nepodobá jiné. Je v nich celá škála lidských emocí. Mnohé z nich vyjadřují svůj charakter nebo impuls svým názvem: Patetická, Les Adieux (Sbohem) nebo Bouře.

Beethoven byl sám jeden z nejlepších klavírních virtuózů své doby. Dokud mohl, svá díla sám prováděl a jeho improvizační dovednosti byly soudě podle svědků nepřekonatelné.

Jeho význam ale spočívá také v tom, že ovlivnil vývoj klavíru jako nástroje: sledoval inovace předních výrobců a ve svých kompozicích počítal s novými vlastnostmi těchto nástrojů. Využíval klaviaturu v celém jejím rozsahu a dokázal napodobit velkolepost orchestrálního zvuku.

Posluchač nemusí být hudebně vzdělaný, aby k němu Beethovenova hudba promlouvala s bezprostřední silou. Nechte se unést jedním z nejvášnivějších hudebních tvůrců ve skvělé interpretaci Konstantina Lifschitze.

Rozličnost forem a obsahů, které se dají schovat pod název sonáta, není u nikoho tak velká jako u Beethovena. Sonáta e moll op. 90 má vážnou první větu, po níž následuje rondo v durové tónině. Jeho melodie je tak prostá, že máme pocit, jako bychom ji znali odnepaměti.

Ve svých pětačtyřiceti letech se Beethoven na vrcholu mistrovství, které převyšovalo všechny jeho současníky, pustil na neprobádanou cestu. Jeho nevyčerpatelná tvůrčí síla a železná vůle jej hnaly za obzor. Sonátou op. 101 vstupujeme do třetí a poslední tvůrčí periody – období posledních sonát, kvartetů, Deváté symfonie a Missy solemnis. Zcela jistě důsledkem jeho hluchoty se Beethoven odvrací od vnější bravury a koncertního efektu. Jeho pozdní díla jsou monology komponované bez ohledu na vnější efekt. Jsou to jeho osobní odpovědi na otázky po smyslu života, umění, které se u něj nezaměřují na vlastní osobu, ale vždy na celé lidstvo.

Přesto ale ještě naposledy sáhl skladatel po typu velké koncertní sonáty, jako byly Valdštejnská nebo Appassionata: stalo se tak v op. 106. Monumentální rozměry a neobyčejná pianistická náročnost tady berou dech. Tato sonáta také ilustruje, jak se během Beethovenova života proměnila konstrukce klavírů – na subtilní a rozsahem omezené nástroje konce 18. století by se zahrát nedala.

texty: Dita Hradecká

Všechny koncerty “Beethoven 250”

Vždy od 16:30 v kostele sv. Jana Nepomuckého

BEETHOVEN I / V Haydnových stopách / Sobota 6. 6.

Sonáty Opp. 2 & 7

 

BEETHOVEN II / Probuzení génia / Neděle 7. 6.

Sonáty Opp. 10 & 22

 

BEETHOVEN III / Patetická / Pondělí 8. 6.

Sonáty Opp. 13, 14 & 49

 

BEETHOVEN IV / Měsíční svit / Úterý 9. 6.

Sonáty Opp. 26, 27 & 28

 

BEETHOVEN V / Bouře / Středa 10. 6.

Sonáty Opp. 53 & 31

 

BEETHOVEN VI / Appassionata / Čtvrtek 11. 6.

Sonáty Opp. 54, 57, 78, 79 & 81a

 

BEETHOVEN VII / Monument / Pátek 12. 6.

Sonáty Opp. 90, 101 & 106

 

BEETHOVEN VIII / K novým břehům / Sobota 13. 6.

Sonáty Opp. 109, 110 & 111

Košík