MFKH 2022 headline

Sobota 8. 6. 2024 / 20:00 / chrám sv. Barbory

ZÁVĚREČNÝ KONCERT

Le Grand Trango

Antonio Vivaldi: Koncert pro violoncello a smyčce c moll F3, č. 1

I. Allegro non molto
II. Adagio
III. Allegro ma non molto

Jiří Bárta – violoncello, Barocco Sempre Giovanne

Antonio Vivaldi: Dvojkoncert pro housle, violoncello a smyčce B dur, RV 547

I. Allegro
II. Andante
III. Allegro molto

Iva Kramperová – housle, Jiří Bárta – violoncello, Barocco Sempre Giovanne

Antonio Vivaldi: Koncert pro dvoje housle, violoncello a smyčce d moll, RV 565

I. Allegro
II. Adagio e spiccato
III. Allegro
IV. Largo e spiccato
V. Allegro

Iva Kramperová, Markéta Čepická – housle, Jiří Bárta – violoncello, Barocco Sempre Giovanne

přestávka

Joseph Haydn: Koncert pro violoncello a smyčce C dur, Hob VIIb

I. Moderato
II. Adagio
III. Allegro molto

 Jiří Bárta – violoncello, Barocco Sempre Giovanne

 Astor Piazzolla: Le Grand Tango pro violoncello, klavír a smyčce

Jiří Bárta – violoncello, Terezie Fialová – klavír, Barocco Sempre Giovanne

Více o programu

Množství koncertů pro nejrůznější nástroje a jejich kombinace, které zkomponoval Antonio Vivaldi (1678–1741), je omračující: je jich na pět stovek. Pozoruhodný výkon. Musíme si ale uvědomit, že pojem koncert měl jiný obsah v období baroka, kam tento Ital náleží, než ve stoletích následujících. Části koncertů se běžně „recyklovaly“, nebo se pořizovaly úpravy děl jiných skladatelů.

Čím je ale hudba Antonia Vivaldiho i pro dnešního posluchače tak přitažlivá? Je to živelná rytmika, italský esprit, výraz pomalých vět, vynalézavá zvukomalebnost a bravurní zacházení se smyčci. Je zkrátka „sempre giovanne“.

Neméně virtuózní a energií sršící je Koncert pro violoncello č. 1 Josepha Haydna (1732–1809). Dnes patří ke stálicím koncertního repertoáru, ovšem dlouho platil za ztracený. Zásluhu na jeho znovuobjevení si může připsat český muzikolog Oldřich Pulkert, který našel kopii partitury v pražském Národním muzeu. Novodobá premiéra s Milošem Sádlem, rozhlasovými symfoniky a dirigentem Charlesem Mackerrasem se uskutečnila v květnu 1962.

Le Grand Tango argentinského skladatele Astora Piazzolly (1921–1992) je komponováno jako jednovětá skladba se svobodným vnitřním členěním. Vyzařuje ducha „nového tanga“, ovlivněna je i jazzem i klasickou hudbou. Obsahuje silně akcentované části i volné působivé dialogy. Hraje se v nejrůznějších úpravách.

Text: Dita Hradecká

Košík