Dechový kvintet je „vynálezem“, na němž se na počátku 19. století zásadně podílel český rodák Antonín Rejcha (1770–1836). Současník Beethovena a jeho přítel z doby společného účinkování v bonnské kapele působil v Paříži jako vyhledávaný pedagog a svými kvintety objevil „díru na trhu“. Dokonale vyvážený souzvuk dechové harmonie inspiroval Rejchu k půvabným kreacím, kde se tu a tam blýskne virtuózní pasáží ten či onen nástroj.

Chronologicky další skladbou v pořadí je dechový sextet Mládí Leoše Janáčka (1854–1928). Skladatel si během komponování opery Věc Makropulos „odskočil“ i k menším formám. Energická čtyřvětá suita, která opět dokládá neutuchající vitalitu svého autora, zazněla v premiéře v rámci oslav Janáčkových sedmdesátých narozenin, v roce 1924.

Pavel Haas (1899–1944), jeden z nejnadanějších žáků Leoše Janáčka, napsal svůj Dechový kvintet op. 10 v roce 1929. Partitura kvintetu vyšla v roce 1934 v pražském nakladatelství Edition Sádlo a je jednou z mála skladeb publikovaných za skladatelova života tiskem. Premiéra se uskutečnila 24. března 1930 ve skladatelově rodném Brně. Díky relativní stručnosti a standardnímu obsazení se v současné době těší mezi dechovými soubory stále větší oblibě; zásluhu na tom má také Belfiato Quintet, který k tomuto dílu natočil i atmosférický videoklip. Těžko dnes vnímat niternost Haasovy výpovědi a nemyslet na pozdější tragický osud skladatele. Po uvěznění v Terezíně v roce 1941 (jeho bratr, známý herec Hugo Haas se zachránil emigrací) zkomponoval ještě několik skladeb. Přeživší jej naposledy viděli živého při transportu do vyhlazovacího tábora Osvětim.

 Text: Dita Hradecká