MFKH 2022 headline

Pátek 7. 6. 2024 / 17:00 / kostel sv. Jana Nepomuckého

SMETANA NÁRODNÍ

Bedřich Smetana: Salonní polky, op. 7
Andante Es dur
Rané polky – výběr
Koncertní fantazie na české národní písně
Bedřich Smetana: České tance I. + II. řada – výběr z cyklů

Jitka Čechová – klavír

 

Více o programu

Dnešní program nás uvádí do doby Smetanova mládí. Chtěl být Smetana národní? Zprvu asi toužil hlavně po klavírní slávě, jejíž kouzlo mohl pozorovat při koncertech veličin nástroje, které se zastavovaly v Praze.

Ze studentských deníků pozdějšího národního klasika vyplývá, že v době komponování těchto kusů „řešil“ hlavně první lásky, protloukání se na studiích, svou hlavu plnou hudby a posléze předlouhé námluvy s budoucí chotí „Katynkou“. Z bezprostředních deníkových impresí vysvítá jeho společenská osobnost, vášnivost (jak k hudbě a tanci, tak k něžnému pohlaví) a cílevědomá cesta, která jej o dekády později dovedla na český hudební Pantheon. Cesta to byla nesamozřejmá – jak známo, Smetanův otec si nepřál mít ze syna hudebníka a jeho podpora na hudebních studiích v Praze byla tak jen symbolická. Mladý klavírista a začínající skladatel si tak musel na živobytí vydělávat sám a zde kromě absolutního odhodlání zasáhla náhoda a dobré kontakty.

Ke svému češství Smetana dozrával postupně, naplno se k němu přiklonil ve Švédsku, když si uvědomil, kam míří snahy obrozenců. Pak ale věc vzal za svou a pro českou myšlenku nasadil všechny své kreativní síly. Nebylo to lehké – jako zkušený umělec a bytostný tvůrce si uvědomoval, že tvořit českou hudbu neznamená psát „ohlasy“ na lidové písně. Těch přímých citací najdeme vlastně jen minimum a jsou to hlavně České tance, v nichž propojil lidovou tvorbu s uměním virtuózní klavírní stylizace.                                                                                                                                                                                           

Text: Dita Hradecká

Košík