Kostel sv. Víta v Zahrádce představuje klíčové historické místo pro pochopení života i posmrtné recepce Josefa Toufara (1902–1950), kněze, jehož násilná smrt ve vyšetřovacích prostorách Státní bezpečnosti patří k nejlépe zdokumentovaným případům politické perzekuce raného komunistického režimu. Zahrádka byla středem Toufarova pastoračního působení v letech 1940–1950; právě zde se formovalo jeho teologické myšlení, sociální citlivost i schopnost vstupovat do života místní komunity. Násilné odvedení Toufara v lednu 1950 a jeho smrt po brutálních výsleších představují zásadní moment radikalizace státního zásahu proti katolické církvi.

Kniha Miloše Doležala Jako bychom dnes zemřít měli se stala základním dílem současné české historiografie totalitarismu. Vyniká precizní syntézou archivního bádání – zahrnujícího vyšetřovací protokoly, svazky StB či interní korespondenci bezpečnostních složek – a orálně-historických metod, opřených o výpovědi pamětníků a farníků. Doležal rekonstruuje nejen události kolem tzv. „číhošťského zázraku“ a jeho ideologického zneužití režimem, ale i širší mechanismy propagandy, justičního násilí a institucionalizovaného nátlaku, které charakterizovaly konsolidační fázi komunistické diktatury.

Vybrané ukázky v podání Jana Šťastného zdůrazňují dokumentární a svědecký charakter textu. Herecká interpretace akcentuje polyfonii pramenů – střet osobních vzpomínek, úředních záznamů a historiografické reflexe. V prostoru kostela sv. Víta získává četba specifickou site-specific dimenzi: samotná architektura funguje jako tichý archiv, jako prostor, který byl svědkem života komunity násilně přerušeného státní mocí.

Hudební složka večera, autorsky interpretovaná Milanem Palou, představuje současnou uměleckou reakci na historické téma. Paľova tvorba, založená na výrazové koncentraci a nekompromisní instrumentální artikulaci, nevytváří ilustraci Toufarova příběhu, ale nabízí paralelní rámec. Jeho hudba otevírá další rovinu reflexe zaměřenou na zkušenost s utrpením jednotlivce a etickou zátěž paměti.

Společně vytvářejí literárně hudební událost, která zasazuje Toufarův příběh do kontextu poválečné české historie a zdůrazňuje jeho trvalý literární, lidský a  historický význam.