Hledáme náhradní termín
Milí přátelé,
každým následujícím dnem je jasnější, že vzhledem k mimořádné situaci nebudeme schopni festival v tradičním červnovém termínu uskutečnit. Zrušení celé akce by bylo pro nás řešením posledním a dosti bolestným. Hledáme tedy v současné době náhradní termín. Zatím se s interprety domlouváme na posledním srpnovém týdnu. Nicméně, nikdo z nás dnes nevíme dne ani hodiny. Prosím, zůstaňte s námi a sledujte naše aktualizace. Zázraky se dějí !
Opatrujte se navzájem, buďte dobré mysli, věnujte se jeden druhému, mějte se rádi. A hlavně, zůstaňte zdrávi.
Váš Jiří Bárta
Předprodej 13. ročníku MFKH pokračuje
Vážení příznivci Mezinárodního hudebního festivalu Kutná Hora, s ohledem na mimořádná opatření vyhlášená v souvislosti s vyhlášením stavu nouze v České republice, si vás dovolujeme upozornit, že všechna předprodejní místa, ve kterých jste měli možnost zakoupit vstupenky na náš festival, jsou až do odvolání uzavřená. Věříme, že konání festivalu od 6. do 14. 6. 2020 nic neohrozí, proto své vstupenky můžete nadále objednávat online na webových stránkách mfkh.cz a prostřednictvím portálu Colosseum Ticket. V případě jakéhokoli omezení či rušení se o své peníze nemusíte bát, vstupné vám navrátíme v plné výši. Pokračujeme v přípravách, budeme vás informovat o programu a těšit se na setkání v Kutné Hoře!
Křest CD z 12. ročníku
Tradiční předvánoční setkání a koncert u příležitosti slavnostního křtu CD z 12. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Kutná Hora, pořádaného agenturou Lotos a violoncellistou Jiřím Bártou, se konalo 18. 12. 2019 v sále ZUŠ v Kutné Hoře. Nový disk je poctou Leoši Janáčkovi.
Milostné dopisy Leoše Janáčka Kamile Stösslové, přesněji ty z půlroku před skladatelovou smrtí, inspirovaly festivalový koncert 2.6.2019 zaznamenaný na letošním CD. Legendu českého herectví Josefa Somra jako stárnoucího Leoše Janáčka a klavíristku Terezii Fialovou jako skladatelovu mladistvou múzu Kamilu dělí podobný věkový rozdíl. Co je však spojuje, je vášeň projevu, cítění fráze a pokora k textu.
Příběh skladatele, který ke sklonku svého života přepisuje hudební dějiny svými originálními skladbami plnými zvláštních kombinací krásy, smutku, vzdoru a nostalgie.
Kmotry CD byli herec Josef Somr a starosta města Kutná Hora pan Josef Viktora.
V ZUŠ v tomto adventním čase vystoupili violoncellista Jiří Bárta, klavíristka Terezie Fialová, herec Josef Somr a mladí nadějní hudebníci a děti Jiřího Bárty: klavíristka Ayla Bártová a violoncelllista Josef Bárta.
CD si můžete objednat emailem na lotos@mfkh.cz .
Chystáme CD z letošního 12. ročníku festivalu
Atmosféru červnového odpoledního koncertu, kdy se Josef Somr vtělil do Leoše Janáčka udržujícího kontakt se svou múzou Kamilou Stösslovou prostřednictvím vřelých dopisů, si budete moci připomenout na připravovaném CD z 12. ročníku festivalu. Jeho milovanou ztvárnila klavíristka Terezie Fialová tóny, v tomto případě, sólového nástroje.
Snad každý velký umělec, ať spisovatel, malíř, básník či skladatel, měl svou múzu, ideální bytost splňující nejvyšší nároky tvůrce. Také Leoši Janáčkovi vstoupila v posledních jedenácti letech do života taková múza. A to nikterak éterická: byla to právě její tělesnost, kyprost, živost, co autora Její pastorkyně, Káti Kabanové, Lišky Bystroušky či orchestrálních rapsodie Taras Bulba nebo Symfonietty na Kamile Stösslové, mladší o osmatřicet let, tolik přitahovalo. „Prudkost, a výbojnost, pohyb, změna, v tom rád žiji. Tos Ty, Tvá povaha, ku které lnu,“ píše zamilovaný skladatel. „Vím, že je nemyslitelno já bez Tebe,“ osmělí se bělovlasý génius po několika letech, kdy si v korespondenci vykají.
Janáček potřeboval inspiraci a ta se kromě Kamilina portrétu na jeho psacím stole živila hlavně fantazií. Korespondence bylo při sporadických setkáních obou (manželstvím vázaných) přátel to jediné, co Janáčkův vztah ke Kamile udržovalo v ustavičné intenzitě. Jeho dopisy jsou vášnivé, plné naděje na setkání a společně strávené dny. „ Moje Kamila je paní, velitelkou, zbožňovanou ženou, slunéčkem i hvězdičkou, přáním prvním a posledním, touhou jedinou – mou!“ Z Janáčkova vztahu ke Kamile se bezprostředně zrodilo několik skladeb. Tou, která odráží jeho touhy nejvýrazněji, je smyčcový kvartet č. 2. „Nejsem svůj, nejsem zcela Tvůj! Ó, jak já jednou vzlétnu a najdu cestu! Tak rád bych vesele psal, ale teď nemohu. Víš, po namáhavé práci nemohu. Skladbu jsem nazval ,Listy důvěrné‘. Nedávám své city napospas hlupákům.“ /Dita Hradecká/
Na CD vyjdou klavírní skladby Leoše Janáčka hrané Terezií Fialovou a úryvky z dopisů Leoše Janáčka čtené Josefem Somrem.
Živý záznam z koncertu 2.6.2019 v Jezuitské koleji GASK vyjde na CD asi v polovině prosince, můžete si jej předobjednat emailem na lotos@mfkh.cz .
13. ročník v příštím roce 6.-14.6.2020
Děkujeme všem návštěvníkům i účastníkům úspěšného 12. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Kutná Hora 2019 a těšíme se na shledanou v příštím roce na 13. ročníku v termínu 6. – 14. 6. 2020.
Recenze: Mimořádný výkon Lukáše Vondráčka na festivalu Kutná Hora 2018 vyšel na CD!
V časopise Harmonie vyšla recenze Jana Hocka na CD z našeho festivalu: 😃
„Mimořádný výkon Lukáše Vondráčka na festivalu Kutná Hora 2018 vyšel na CD!
Každý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Kutná Hora je díky vydavatelství Lotos reflektován nahrávkou. V prosinci vyšlo CD z 11.ročníku, tj. z roku 2018. Zachycuje vystoupení klavíristy Lukáše Vondráčka v chrámu sv.Barbory, mimochodem jeho první na tomto festivalu. Vítěz prestižní klavírní soutěže královny Alžbety v Bruselu (2016), který nyní žije v americkém Bostonu, zvolil raně a pozdně romantický repertoár – Schuberta a Brahmse. Tedy nejtěžší kalibr (vedle Dvořáka pochopitelně), kterým učaroval hudbymilovné publikum v Evropě a Spojených státech.
Dnes dvaatřicetiletý klavírista, o němž se Vladimir Aškenazy vyjádřil, že takový se rodí jednou za třicet let, vyhmátl zvláště v romantické hudbě celou škálu emocí, onu cestu mezi srdcem skladatele a notovým papírem. „Dneska noty zahraje každý,“ nechal se slyšet Vondráček, „ve dvanácti letech děti v Číně zvládnou neuvěřitelné věci, ale nemá to emocionální náboj. Prostě žádný impact. Je důležité, aby si člověk něco prožil a udělal spoustu chyb. Chyby mě do určité míry inspirují, protože se pak cítím jako člověk.“ A člověčiny je v této nahrávce hodně, takže hudba doslova ožívá, prostupuje všemi póry, zaplňuje mysl i tělo.
Jako první zazní Intermezzo: Andante teneramante z Klavírních kusů č.2 A dur, op.118 Johannesa Brahmse z roku 1893. Rok předtím se skladatel k tvorbě pro klavír vrátil po dlouhých třinácti letech, kdy se věnoval především orchestrální hudbě. Opusy 116,117 a 118 označil jako „ukolébavky mé bolesti“, neboť v nich převládla meditativní, intimně emocionální povaha tvůrce. Ačkoli sám byl virtuózním klavíristou, tentokrát zvítězila duše hudby. A Vondráček stejně tak dokázal na ploše necelých šesti minut rozehrát tu temné emoce, onde klidné, prozářené či ponořené do něhy. V naprostém soustředění, jakoby v odpoutání se od tělesnosti, rozehrává s dynamickou a barevnou precizností koncert citů.
Největší plochu alba pak zaplňuje Franz Schubert a jeho poslední sólová klavírní skladba, zkomponovaná v roce jeho smrti (1828) – Sonáta č.21 B Dur, D 960. Ze čtyř částí je nejrozměrnější hned ta úvodní, Molto moderato (21:21). Ta vychází z nádherné, až hymnické melodie. Vondráček vpravdě intuitivně pracuje s dynamikou, vytváří napětí; hudební tok se proměňuje výrazově i barevně, dochází v něm k pnutí díky střetu moderního uchopení se zvukem hravě mozartovským či dramaticky romantickým. Už chápu, proč Schubert byl ve svojí době hrubě nepochopen, a tudíž opomíjen až do 20.století. Klavírista rozehrává všemi fazetami nejen melodii, ale také různé nálady – od jiskřivé po zasmušilou, od něžné po hřmotnou proměnlivě bobtnajícími emocemi. Následující Andante sostenuto sytí ponurá melodie a jaksi znejistělý rytmus. Vondráček dokáže vyhmátnout i barokizující téma z pohledu romantické fatálnosti na jedné straně, na té druhé dojemnou niternost Schubertovy pozdní hudby přes ztišení, jež je ale vzrušující, doslova výbušné. Třetí část (Scherzo: Allegro vivace con delicatezza), mimochodem nejkratší (4:10), tvoří ostrý kontrast k předchozí emocionální hloubce; je mozartovsky hravá, až rozverná. Z klavíristova srdce tryská radost, prsty tančí po klaviatuře. Závěrečná část (Allegro ma non troppo. Presto) představuje fúzi obou poloh, zlatou střední cestu mezi dramatičností, jasnozřivostí, veselostí a hymničností. Finálním vzepětím završí Vondráček vskutku mimořádný výkon.
Přiznám se, že dlouho jsem neslyšel tak strhující přenos bezprostředního hudebního zážitku na nosič. Bravo!“
